Den 21.
Nezvyklé ticho tu panuje. Převážné množství studentů po celý den jen tiše posedávalo a četlo si. Ostatní si tiše špitali, nebo jen tak zevlovali.
Já měla štěstí. Riči si mě ráno našel a půjčil mi na celé dopoledne hůlku! Nezapomněl na mě a opravdu mi ji půjčil! Bála jsem se toho, že mě hůlka zase nebude poslouchat, jako ta od May, ale tahle byla jako moje původní hůlku. Nejprve jsem na ni vyzkoušela lehčí kouzla a když jsem viděla, že nedělá žádnou neplechu, začala jsem zkoušet i kouzla o něco složitější. Byla jsem z toho nadšená! Po takové dlouhé době jsem držela hůlku v ruce a hrála si s magií! Byl to opravdu povznášející pocit. J
Před polednem jsem Ričimu hůlku s mnoha díky vrátila a on mi ještě propůjčil jednu knihu, kterou očividně odnesl včera z knihovny z části s omezeným přístupem. Jmenuje se to „Mudlovská kouzla“. Sama jsem mezi mudly žila prakticky celý svůj dosavadní život, tak jsem se velice divila. Jakmile jsem se ale trochu začetla, neubránila jsem se úsměvu. Měla jsem to spíš jako knížku pro pobavení. To ale Ričimu říkat nebudu. Očividně to bral jako opravdu vážné čtení. J
Pak se dlooooouho nic nedělo. Zašla jsem do kuchyně, jestli nechtějí s něčím pomoct, ale očividně se tam taky nudily. Holky chvíli něco hledaly, tak jsem se jich zeptala, co vůbec hledají. Že bych jim jako pomohla…A ony hledaly barvínek! Kdyby to řekly rovnou, ušetřily by si kroky. Měla jsem ho totiž já v batohu.
Oběd proběhl klidně. Dnes nikdo moc jíst nechtěl. Divné…
Nešlo přehlédnout, jak kolem stále pobíhají dvě prvačky. Napadlo mě, že třeba z nudy hrají nějakou přiblblou hru. Pak ale přiběhly k okénku a dožadovaly se Say. S ní teprve řešily svůj problém. Jsou prý cítit trávou a vše je svědí. Bože můj! Copak se za celou dobu nemyly, nebo co..? Teď tu ještě roznesou vši, nebo blechy…Ach jo! Radši zůstanu zavřená v kuchyni.
Hm..Hrozné zjištění. Ty blechy, nebo co, má více studentů. Mizérie.