Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den 20.

11. 6. 2011

 Dnes jsem se vyspala docela dobře. Nasnídala jsem se, zašla do kuchyně, abych se poptala, kdy tedy budu mít službu. Domluvili jsme se, že si vezmu oběd. Stihla jsem ještě omluvit Henryho ze snídaní, protože je mu, chudákovi, opravdu zle. Zanesla jsem mu alespoň trochu vody a plátek pizzy. Asi to nesní, ale třeba jo…

Jakmile s objevil Baron, začaly holky vyjednávat náš odchod do kuchyně pro zásoby. Baron nebyl proti a tak jsme šli. Vydalo se nás pro jídlo docela dost, což bylo jen dobře. Měli jsme co dělat, abychom to všechno unesli.!
cesta tam prob
ěhla skvěle. Nikoho jsme nepotkali, ani kytka nijak nepřekážela v cestě. Rychle jsme pobrali vše, na co jsme narazili  a pospíchali jsme zpět do Komnaty. Ještě jsem se na okamžik zastavila u vchodu do mrzimorské koleje a posteskla si Maye, jak bych moc chtěla zase být v klidu tam. Vzala bych si své věci, prohlédla si pokoj, chvíli víc klidu poseděla ve spolce u krbu a zase šla…Ale to nejde, no…
Zp
ět se šlo hůř, protože nás tížily těžké batohy.A to někteří nesli ještě pytle s moukou! Nicméně dorazili jsme v pořádku. Ala si chvilku dělala obavy, protože se Say s pár lidma někde zasekla, ale dorazila…
Vše jsme porovnali, p
řeskupili a byl čas oběda. Připadala jsem si tam docela k ničemu, protože Ala si očividně chtěla vše dělat sama…
Když už nikdo nechodil, zavelela Say (vééélitelka) a šli jsme p
řemístit pytle ke stěně kousek od umyvadel. Potřebujeme mít prázdné skříně a pytle s moukou tam prostě překážely.
Nic dalšího po m
ě holky nechtěli. Nijak mě to neudivuje. Sebrala jsem se tedy a šla si číst. To mi vydrželo až do večera, než jsem si šla lehnout.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář