Den 19.
Sotva jsem se stihla pořádně probrat a podívat se do kuchyně, zavolal si nás Baron a že prý jestli jsou zde nějaká odvááážná páááážata, která by se s ním vydala do školní knihovny. Červení totiž chtějí knihovnu vyplenit. Spálit ji do základů. Mě osobně docela překvapuje ten fakt, že knihovna stále ještě netknutá stojí, ale tuto myšlenku si nechávám pro sebe a jen zvednu ruku.
Do kuchyně si rychle odložím přebytečné věci, které by mi při cestě mohly překážet a které by zbytečně tížily. Bůh ví, kolik knížek ponesu.
Bez jakýchkoliv problémů jsme se dostali z našeho nynějšího úkrytu (neříkal Baron, že už nikdy víííííce nevyjdeme? :oP). Ta změna, ěč nebezpečná, byla osvěžující. Tiše jsme probíhali hradem a když jsme vylézali nahoře, jen malý kousek od základny červených, bušilo mi srdce až v krku! Co nejtišeji jsme seběhli schody ke knihovně.
Zklamání přišlo veliké. To, že jsme proběhli hradem nepovšimnuti bylo nanejvýš skvělé, ale teď – kousek od našeho cíle – jsme se museli zastavit. Prakticky celou chodbu vedoucí ke knihovně prorostla kytka Agáta. Začali jsme vymýšlet plán, jak se kolem ní dostat. Někteří navrhovali zmrazit ji, jiní spálit. Asi jim stále nedocházelo, že pokud by jsme ji zapálili, moc knih by jsme asi neodnesli.:oP
Málem jsem zapomněla zmínit přítomnost dalšího ducha! Přišel ve chvíli, kdy jsme se radili co s tou kytkou a upozornil nás, abychom byli tišeji. Nepřipadalo mi tedy, že by jsme nějak hulákali, ale co, no…
Nakonec se vyzkoušela nejschůdnější varianta – zeď. Ti, co měli hůlky čarovali zdi jako o život a tak vytvořili těsnou uličku mezi jednotlivými výhonky Agáty a my jsme mohli projít. Jenže! Zdi byli široké a my jsme nemohli otevřít dveře do knihovny. Těsnali jsme se na sebe před dveřmi a nikdo nikam nemohl. Nakonec jsme ale unikli do místnosti, která je hned vedle knihovny. Je to asi jakýsi sklad knížek, či co. Já tu nikdy dřív nebyla, takže nevím.
Posbírali jsme tu vše, co by se mohlo hodit a tajnou chodbou jsme prošli do knihovny. Možná se mi to zdálo, ale zrovna když jsem procházela tajnou chodbou, ucítila jsem štiplavý kouř…V knihovně už se všichni rozprchli všemi směry a braly regály útokem.
Zrovna ve chvíli, kdy jsem narazila na zajímavé čtivo zamnou přiběhla nějaká prvačka a že prý máme hned jít. Chtěla jsem ještě vzít pár těch šikovných knížek, ale čapla mě za ruku a táhla pryč. Slovně mě ještě popoháněl Henry.
Sešli jsme se v patře, v zadní části knihovny a další tajnou chodbou jsme se vrátili do té skladové místnosti. Až te´d jsem se dozvěděla, že červení se dostali přes kytku do knihovny. První ze studentů už vybíhali na chodbu, která byla zalita kouřem. Kytka hořela! Rychle jsem si přetáhla tričko přes pusu a nos, zhluboka se nadechla, zadržela dech a vyběhla za ostatníma. Kolena se mi klepaly a věřte mi, to se velice špatně utíká!
Do naší Komnaty jsme se všichni dostali bez úhony. Červené jsme nepotkali.
No pak už jen knihy vyrovnáme do knihovny, kterou máme v místnosti se stoly a je klid. Zamířím do kuchyně s vědomím, že je vše v pořádku a že stíhám svou polední službu. Není tomu tak. Say a Ala mi vyčetly, že jsem utekla a nic neřekla..Ale tak mají pravdu. Měla jsem se s nimi poradit, jestli tam půjdu, nebo zůstanu. Pak se nás všech ještě ptali, jestli opravdu chceme pomáhat v kuchyni. Všichni souhlasí.
Ha! Koukám na poslední zápisky a včera jsem zapomněla zapsat, že tu máme Bystrozora! No jo! Přišel úplně hladovej a chtěl něco k jídlu. Mě se ani trochu nelíbí, že ho tu máme, ale co nadělám. Je pravda, že by se nám v některých chvílích jeho pomoc mohla hodit. Má hůlku a je dospělák a když tu nejsou profesoři…Nicméně jídlo dostal a může tu zůstat pod podmínkou, že bude dodržovat naše pravidla. Jsme všichni přeci na stejné lodi, ne..?
Večer se ještě rozhodlo, že půjdeme pro zásoby do kuchyně. Baron nikde není a tak holky míří za Bystrozorem, aby se zeptali, jestli půjde s námi. Jen se Přibyle zazubí a zavrtí hlavou. Tak ať si tu sedí! To je přesně to, co jsem čekala. Bude tu jen oxidovat a bůh ví, jestli tenhle nepatří k červeným!
Jdeme tedy bez něj. Moc daleko jsme ale nedošli, protože nejdou otevřít dveře. Tohle je asi to, co říkal baron. Nidkdyyyyy neodejdeteeee….