Den 18.
Ach to bylo probuzení! Spala jsem po jaké době na posteli..! J Jen mě bolí hlava…To mi den poněkud znepříjemňuje…
Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila kde jsem a co se včera stalo. S myšlenkou, že Baron se slovy, že už nikdy nevyjdeme, přeháněl jsem vstala.
Přišla jsem do místnosti se stolama zrovna, když tam Baron něco vysvětloval. Pochopila jsem, že šlo o rozdělení funkcí. Je rozumné určit někoho, kdo bude „kápo“. Když tu nejsou profesoři. Odnesla to Say, chudák, jakožto prefektka. Dostala na starost chod kuchyně.
První problém musela řešit ihned. Dveře od kuchyně nešly otevřít. Za pomoci pár starších studentů se jí ale povedlo dveře otevřít.
Baron poručil nanosit veškeré jídlo, které máme, dovnitř.
Některé jídlo jsme vyndali a Ala ho začala měnit na poživatelné pomocí kouzla.
Nejdřív nás bylo v kuchyni hodně, ale postupně lidi ubývali. Nakonec nás zbylo jen pár a udělali jsme tam „hrubý pořádek“. Vytvořili jsme, s dovolením Say, skupinku, která bude pomáhat s chodem kuchyně. Mezi „kuchty“ patří Say, Ala, Maya, já, Henry, James a Kate. Hlásili se ještě další, ale bylo nás už i tak dost,
V následujících chvílích jsme se snažili uspořádat věci v kuchyni tak, aby bylo vše po ruce a jasně roztříděné. Ala kouzlem opatřila košíky a sáčky štítkama, Henry zase skládal jednotlivé věci do košíků a pytlíků. Maya se ujala mytí hrníčků a ostatní přiložili ruku k dílu, jak bylo potřeba.
Jelikož se nám tam pořád někdo coural, začali jsme se shánět po klíči a oleji na promazání zadřených dveří od kuchyně. Mise byla úspěšně splněna a my nyní máme kuchyni jako svou malou pevnost. J Klíč má u sebe Ala.
když je vše poskládáno a umyto, dohadujeme se, jak budou veliké porce a kdy se jídlo bude vydávat. To je důležité, protože jídla přeci jen není extra moc.
Poté už nic nepřekáží tomu, abychom nakrmili jednotlivé hladové krky. Henry se tohoto úkolu zhostil s neuvěřitelnou suverenitou.
Zítra na oběd mám službu já asi s Mayou. Jsem zvědavá, jak mi půjde péct. Určitě něco spálím.:oP
Celý den mě neskutečně bolí hlava. Je to strašné. Dost mě to omezuje v pozornosti a tak si jdu na chvilku lehnout. Kulíšek mi zoufale mňouká u hlavy. Má hlad, ale lidské jídlo moc jíst nechce. Jeho jídlo jsem nechala na koleji, když jsme po Vánocích utíkali…Svoje věci asi už nikdy neuvidím..Ach jo..Mám tam i dopisy od rodičů..Moc se mi po nich stýská…
Večer jsem se donutila na chvíli vstát, protože jsem měla hlad. Došla jsem si k okýnku jako každý jiný student a nakukovala, jak to holkám jde. Zrovna vyndavaly pizzu z pece. Byla dost černá, ale věřím,m že se to časem podá. J
A od Henryho jsem jako prémii k večeři dostala pusu! J Na dobrou noc prý… Juchůůů J
Takže po dlouhé době zase jeden příjemnější a klidný den.