Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den 15.

5. 6. 2011

 Hned po ránu mě čekalo krásné překvapení. Když jsem vyšla ze stanu, málem jsem vrazila do May! Do mé milé May! Jak ráda jsem ji viděla! Je v pořádku a zdravá. Byla poněkud unavená, to na ní bylo vidět, ale je celá. Chytili ji prý červení a když jim utekla, nemohla nás už najít a schovávala se všude možně po hradu.

Hned jak se najedla a napila, povyprávěly jsem si, co se nám stalo. Vypadlo z ní, že cestou našla jednu hůlku a o tu její ji nepřipravili. Nabídla mi ji a ve mě na chvilku vzplanula jiskřička naděje…Jenže jak rychle vzplanula, tak rychle pohasla. Hůlka nereagovala.

Nešlo přehlédnout, že se učebna poněkud vyprázdnila. Ala si toho všimla taky a ihned zamířila po schodech dolů. Samozřejmě tam našla několik studentů. Všechny vyházela nahoru do učebny. Stěna totiž není zvukotěsná.
Sotva Ala usm
ěrnila všechny studenty, co byli dole, dorazil Sam s další zásobou zkaženého jídla. Zpočátku se na něj vrhlo několik studentů a začalo jej pomocí formule měnit na poživatelné, ale pak se někam rozprchli a tak tam zůstala sama Nella. Vyndavala jsem zkažené jídlo ze sáčku a do jiného pytle jsem skládala jídlo jedlé. Nella musela být po tom množství kouzel vyčerpaná, ale nedávala to nijak extra najevo.Během doby, kdy jsem balila jídlo a Nella ho měnila na poživatelné, se ozval rozhlas. Byl to hlas toho vůdce, nebo co to bylo. Oznámil nám, že má 4 studenty a že má přijít profesor Aquarin. Bez hůlky i bez jakékoliv jiné zbraně a sám…Nikdo jsme ale profesora od rána neviděli, tak jsme netušili, zda je někde v doslechu rozhlasu. On totiž ten hlas v rozhlase řekl ještě to, že má profesor na příchod 20 minut. Pak že zabije prvního ze studentů. Nevím jak ostatní, ale mě tahle zpráva opravdu vyděsila. Viděla jsem, čeho jsou schopní a věřím tomu, že klidně někoho zabijí…I z dětí. Už se opravdu zlobí…

Čas ubíhal a já byla velice nervózní. Profesor Aquarin nebyl prý k dispozici a tak se nabídl profesor Thruffle, že přijde místo něj..Ale to jim nestačilo…
Další chvíle
čekání…Nikdo nic nevěděl…A pak do dveří vešli James Cole a John Darwin. Oba byli drženi červenými. Byli prý mučeni a dva dny o hladu. Snažila jsem se je obstarat a zjistit, jestli nejsou nějak zranění, ale nic kromě jídla nechtěli. James říkal, že po něm stále chtěli to vejce a že řekli něco ve smyslu:“nejdřív to sežere je a pak nás“ nebo tak nějak…A mě napadlo, že to není jen nějaká cetka, věc, nebo něco podobného. Je to opravdové vejce a  uvnitř něj je podle mě nebezpečný tvor..Když má..žrát…Jako kdyby toho tady bylo málo.!

V učebně je to samý šum a povídání. Nemůžu to už vydržet. Všude někdo je. Ve chvíli, kdy si myslím, že s nikdo nedívá, vyklouznu ze dveří ven a jdu po schodišti dolů. Nemám v úmyslu jít za bariéru. Nejsem blázen! Nemám hůlku a ani kdybych ji měla, nejsem sebevrah! Jeden zážitek s červenými mi stačil. :oP
Dole stál Mokuto. Zeptala jsem se ho, jestli mu nevadí, že tam chvilku pobudu, ale o
čividně nebyl proti. Posadila jsem se na schody a užívala si ty slastné chvíle ticha. Netrvaly ale dlouho. Do místnosti vešel profesor Thruffle s Daisy. Oddychla jsem si. I když svým starším spolužákům věřím, mít v blízkosti dospěláka je přece jen větší jistota. Daisy drželi také. Ještě jim tam zůstává prý jedna prvačka (že by ta, co ji zavřeli se mnou?) , Ginu a nějakého bystrozora. Gina..Ach jo…Já nevím, co si mám teď myslet. Včera odešla se slovy, že nás napráší a teď ji mají..Otázkou je, jesli za nimi opravdu šla, aby o nás řekla, nebo jestli se jen někam schovala a trucovala a oni ji našli…Nemám tu holku ráda po včerejšku, co tady ukázala..Ale aby ji mučili..? No to je opravdu moc!

Profesor nás vyhnal všechny nahoru, abychom pomohli s lektvarem. Chtěla jsem, ale když si vzpomenu, jak mi lektvary šly v hodinách, raději se do toho moc nemíchám,. Ještě by nám to předčasně vybuchlo. Jo! Oni to totiž mají být nějaké vybuchující lektvary. Říká s jim Prskavky.  Jak výstižné! Vaření lektvaru se tedy ujala opět Alashama a Sammuel. Nepletla jsem se jim u toho. Našla jsem jen pár lahví s podivným obsahem u mě v batohu. Očichala jsem je, ale protože jsem nic necítila, upila jsem. Bylo to odporné! Odběhla jsem vylít obsah lahví do záchoda a pak jim ty flašky dala k dispozici. Od té doby, co jsem se ale napila mi není nejlíp...Když dovařili, jen pomáhám uklidit pomůcky…

Nemůžu spát…Sedím ve stanu a koukám na svíčky před sebou. Oči se mi klíží, ale jakmile je zavřu, zdají se mi sny, které mě probudí..Noční můry nejsou pěkná záležitost….

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář