Zápis 6.
Uštknul mě had! Netuším, jestli jedovatý, ale doposud žiju, tak to byla asi nějaká…užovka, či co.
Byla jsem dopoledne v Kotli. Prostě klasický začátek dne. Pak jsem se chtěla ale trochu projít a zamířila do Godrikova dolu. Bylo krásně a les naprosto úžasně voněl a tak jsem se chtěla trochu projít ve stínu stromů. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem nikdy neslyšela o hadech v Godriku, ale dnes jsem to prostě nějak vypustila z hlavy…Alespoň do té doby, než jsem se ocitla uprostřed mýtiny a ticho, rušené do té doby pouze zpěvem ptáků a šuměním listí, narušilo zasyčení a to dosti blízko mě. Lekla jsem se a uskočila. Pozdě. Ta beznohá potvora po mě vyskočila a já jsem nad kotníkem ucítila ostrou bolest. Pak už ten slepejš někam „utekl“.
Posadila jsem se na nejbližší pařez a zkoumala nohu. Nevěděla jsem, co to bylo za hada. Jediné, co vím, že neměl na hřbetě klikatou čáru. Fajn. Pevně jsem si stiskla nohu nad kousancem a rozhlížela se, čím bych nohu zaškrtila. Už jsem chtěla obětovat jednu z tkaniček, když ke mně přes mýtinku letěla Maya. Zaječela jsem na ní, aby se koukala vrátit, ale neposlechla mě. Když zjistila, co se mi stalo, nejdřív se lekla a vyhupsla na pařez, po chvíli přeci jen ale slezla a pomohla mi zpět ke krbu. Noha pekelně bolela. Pomocí Letaxu jsme se dostaly k Mungovi. Maya mě posadila na jednu ze židlí vedle takové divné ženské, co se po mě pořád tak nevrle koukala. Netuším, co jí bylo, ale čučela fakt divně.
Mno ale to je jedno. Seděla jsem vedle ní, Maya mi zatím zaškrtila nohu kalhotami, který měla v batohu a snažila se sehnat někoho, kdo by mě ošetřil. Neměly jsme u sebe sice dost peněz, ale doufaly jsme, že by s někomu mě zželelo. Čarohosteska ale očividně byla v limbu, nebo nás prostě ignorovala. Zbytek personálu byl kdovíkde…Občas někdo proběhl po chodbě, ale očividně měl plné ruce práce…
Nakonec to Maya vzdala a na chvíli kamsi odběhla. Když se po chvíli vrátila s Orciniatem a Jamiem v patách, bylo mi jasné, že měla namířeno do Kotle. Společnýma silama se snažili pro mě urvat nějakou tu zdravotnickou ruku, ale bez úspěchu.
Shodli jsme se, že tady už moc nenaděláme a že pokud ještě nejsem mrtvá, asi to nebyl jedovatý had. Riči mi provizorně ošetřil ránu Ležákem, což jsme docela nechápala. Jen to vše kolem oblemcal a mě to pálilo jako čert. Nu a pak to tedy vymyl vodou. To bylo docela příjemné.
Jakmile skončil Riči s mým ošetřováním, přesunuli jsme se ke krbům a vrátili se do Kotle. Riči mi pomohl nahoru do pokoje a slíbil, že bude dávat pozor. Kdybych cokoliv potřebovala, ať zavolám.
Neměla jsem ani v nejmenším plánu ho otravovat. I kdybych měla umřít, tak bych nejspíš nezavolala…Nohu jsem skoro už necítila, tak jsem trochu povolila utažení škrtidla. Jakmile jsme začala nohou hýbat, bolelo to…Necítila jsem ale jiné změny. Nebylo mi špatně od žaludku, ani jsem necítila žádné…brnění nebo tak…Jen to bolelo…Riči mě nabádal, než odešel, abych hodně pila, že se to u uštknutí má…mě to přijde divný, ale řídím se jeho radou..A taky mi řekl, že nemám spát…neřekl jak dlouho a jak se pozná, že už spát zase můžu, ale teď je půlnoc a mě se chce sakra moc spát…Asi to risknu. Přeci jen je to dost dlouho a škrtidlo mám na noze skoro volné…Takže krev mi proudí tělem normálně..Určitě by už dávno bylo po mě, kdyby to byl jedovatý had…
no…V každém případě se teď budu mýtinkám v Godriku vyhýbat obloukem..Co kdyby to příště byl had nacucanej jedem..? :oP