Zápis 3.
Dnes jsem se z pokoje dostala až k polednímu. V Kotli bylo jen pár lidí, protože většina odjela domů, nebo někam na prázdniny. V klidu jsem se nasnídal. Vlastně i naobědvala a přemýšlela, co budu dělat. Zahlédla jsem Mayu, ale ta u stolku klimbala, tak jsem ji nechala. Bůh ví, kde celou noc zase lítala. J Můj problém s tím, co podniknu, vyřešil Riči.
Šli jsme se spolu projít protože já po všech těch měsících v hradě stále toužím po kusu přírody, první, kam jsme zamířili, byl park. Sedli jsme si na lavičku a povídali si. Kolem nás se proháněl Benny a chvíli i Maya. Asi závodili, nebo co. Po nějaké době jsem zaslechla, jak někdo kašle kousek od nás v křoví. Riči se jen smál. Moc dobře věděl, že je to Benny. Šmírák jeden!
Po nějaké době jsme se přesunuli do Visánku a procházeli se tam. Riči mi ukázal jejich „klubovnu“, což byl starý seník, který vyklidili. Vypadalo to tam docela útulně…A pak, když už se začínalo trošičku stmívat, jsme zamířili k velikánskému stromu, u kterého bylo i ohniště. Riči rozdělal oheň a my zase hodiny mluvili o všem možném. Benny samozřejmě nesměl chybět. :oP Nechápu, o co mu jako jde..! Je nám v patách celý den. Je to hrůza! Riči říká, že to je u něj normální a běžný. Dělá to prý vždycky.
Když už byla tma, usoudili jsme, že by jsme se měli vrátit zpět do Kotle. Na mě už pomalu, ale jistě padala únava, tak jsem byla ráda, že už můžu zamířit do postele. Riči mi ještě křesadlem zapálil lucernu a já konečně zalehla.