Zápis 2.
Vrátila jsem se z domova od rodičů zpět do Kotle. Moc se jim to nelíbilo, ale uprosila jsem je. J
V Kotli nikdo moc nebyl a tak jsem si jen hodila věci do pokoje a vyrazila na procházku po Visánku. Všechna místa jsou stejná, jako dřív a to mě potěšilo. Příroda byla tak uklidňující..!
Když jsem se vrátila do Kotle, potkala jsem Ričiho. Sebrali jsme se a šli si popovídat na dvůr Kotle. Venku je krásně, tak proč sedět uvnitř..? Povídali jsme si o všem možném i nemožném a já se musela začít zase stydět. Dostal mě opět do rozpaků tím, jak mi skládal komplimenty a říkal, že mě má rád…Ale nechce lézt Henrymu do zelí, čehož si velice cením. Nedělá mi to těžší. Rozhovor se táhl dlouho a já si nevšimla, že by někdo přišel. Až když se ozvaly rychlé kroky, otočila jsem se. Henry supěl pryč z dvora, ve tváři dosti nepěkný výraz. Omluvila jsem se u Ričiho a vyběhla za Henrym. Řítil se městem jako hurikán a nijak nereagoval na moje volání. Musela jsem utíkat, abych ho vůbec dohonila, ale on se rozeběhl také. Doběhla jsem ho až na nádraží.
Kam sakra jede..??
Netušila jsem, proč se zlobí, protože jsme si s Ričim opravdu jen povídali a nic víc. Henry byl moc naštvaný. Nevím, jestli se stalo ještě něco jiného. Neřekl mi, kam chce jet, ani proč. Prostě se sebral, nastoupil do vlaku a odjel…
Ještě chvíli jsem stála na peróně a dívala se na koleje,kde vlak zmizel. Pak jsem se vrátila do Kotle a ničemu nerozuměla. Sedělo tam pár lidí a já chtěla být chvíli jen v klidu a trochu přemýšlet, ale Ala ke mně přišla s nápadem, že si zahrajeme přehazku. Posbírali jsme ještě pár lidí (Maya, Riči, Esme) a vyrazili jsme.
Zahráli jsme pár kol, ale já nakonec nemohla už vydržet na místě, omluvila jsem se a vrátila se na nádraží, kde jsem seděla a čekala…byla jsem tam snad hodiny..A nakonec jsem měla štěstí. Přijel vlak, vystoupilo pár lidí a mezi nimi i Henry.
I nyní se mu moc mluvit nechtěl. Nic mi vlastně nevysvětlil, jen se divil, že jsem stále na nádraží. V Kotli se mě zeptal, jak to bude dál. No co jsem mu na to asi sakra měla říct..?? Chová se jako trdlo, mě nic nepoví a já mu mám říct, že vše bude ok a jako budeme pokračovat dál jako nic.? Tssshe..! Nic konkrétního jsem mu neřekla a šla si lehnout. Ať si hlavu chvíli láme on.