Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zápis 18.

10. 10. 2011

 Odjezd do školy se blíží! Konečně! Je to poznat hlavně podle všudypřítomných, zmatených prváků. Říkala jsem si, že s nimi budu mít trpělivost, že jsou tady noví. Skousla jsem to, že někde zjistili, jak jse jmenuju, i když jsem jim neřekla, jak se jmenuji. Překousla jsem i to, že tamtamy prváků znějí velice hlasitě a hned se rozneslo, že mám hřeben a stály se fronty u mě, nebo u pokoje na půjčení. Leč dětí přišlo tolik, že mi celý hřeben zničili. Ale budiž. Smířila jsem se i s tím, že mi věčně ujídají jídlo z košíku, nebo mi lezou do sešitů, které čtu a v klidu si jimi listují…Ale co mě dostalo nejvíc, to teprve napíšu.

Včera jsem vstala a šla se nasnídat. Vše bylo stejné. Všude plno lidí, chaos a šum. Fajn, s tím jsem už smířená…Ale později jsem litovala, že jsem jedla, protože v tu chvíli by bylo lepší mít žaludek prázdný.
Prváci jsou asi tak neschopní v samostatném život
ě, nebo nevím, jak je to možné..Asi jim veškeré jídlo dřív připravovaly mamky, ale prostě několik prváků do sebe opakovaně cpalo plesnivé, kažené jídlo a pak nám zeblili celý Kotel. Bohužel nejde použít slušnější výraz, protože,…no to by se muselo vidět..! :oP
Smrad byl neskute
čný a i když se někdo odvážný (bohužel si nepamatuju kdo) ujal úklidu a vytřel všechny kaluže, nestačilo to. Uteklo pár hodin a celým Kotlem se začal šířit ten hrozný zápach. Vyhnalo mě to z pokoje. Seběhla jsem dolů a co jsem neviděla! Všude mouchy, hmyz, krysy, veliké přežrané krysy a smrad.
Šla jsem se nadechnout ven a když jsem vid
ěla, že venku moc lidí není, vrátila jsem se dovnitř kotle a začala s Jamie prváky vyhazovat. Kluci šli docela v pohodě, ale oak tam byly dvě nány, které prostě nešly ven. Pořád že prý chtěj krysu domů a tak. Nevadila jim ta přerostlá potvora, ani pohrození tím, že budou pokousány. No a pak se objevila ta mega krysa. Spíš potkan. Nebo já nevím, co to bylo,ale přesvědčilo mě to o tom, že asi milé holky nechám sežrat a sama uteču. Čapla jsem jednu holku a cpala ji ven. Bránila se, bránila, ale nakonec byla venku. Jamie nějak vytáhl tu druhou. Několikrát nám proklouzly dovnitř, ale vždy byly vyhnány ven.
Stáli jsme tedy p
řed Kotlem jak trestanci a čekali, co se bude dít. Vím, že dovnitř pustili toho nafintěnýho chlapa, co se poslední dobou zdržuje v Kotli, ale ten po chvíli vyšel naprosto zhnusen. Nedivím se. Ještě se tam zajímala o to, proč tam všichni stojíme, jedna paní se psem. Ptala se, co se děje a všichni jí to začali vysvětlovat. Nevím, jestli si vůbec uvědomili, že by to mohla být mudla se psem na procházce. Ne každý tu musí být přeci kouzelník!
Rozhlížela jsem se kolem a nakonec uznala za hodné ten hlou
ček rozpustit. Pozornost mudlů tu není nejvhodnější, že..? Ostatní mě neposlouchali, tak jsem šla sama a doufala, že se ostatní také nějak rozejdou.
Posadila jsem se do parku a dívala s
e na jezírko…A pak jsem asi usnula…Doufám, že už bude v Kotli vše v pořádku

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář