Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. zápis

28. 3. 2013

 Pane jo deníčku..! Já kouzlím! Zatím jen základní kouzla, jako je vánek, štít a přeměny ovoce...ale KOUZLÍM! Je to paráda! Srašně mě to baví! Profesoři jsou hodní a hodiny mě opravdu baví. Jediné předměty, ve kterýh si opravdu nejsem jistá jsou Dějiny a Lektvary. Profesor Snape je strašnej. Vážně se neumí chovat. Věčně nad námi krouží jak černý sup a dělá si legraci z toho, že se nám něco nevede. Já se ale nedám! Zařekla jsem se, že budu mít nejlepší známky z lektvarů ze třídy…

Jinak co se týká lidí v koleji, jsou fajn. Strašně moc. V pokoji jsem teda s Amy a s Mayou. Pak je tam ještě jedna holka, kterou moc nevídám, protože se nás straní a raději si někde v koutku čte.
Starší studenti ze sebe nic ned
ělají, ale já jsem přesto pokaždé docela nervózní, když s nima mluvím. U Alashamy a Sayaky je to trochu jiné. Oni se chovají tak přirozeně a nenuceně, že mě to překvapuje.
Jo! A nechala jsem se ost
říhat! Jen tak trošku, ale nechala. Využila jsem toho, že do školy přijel kadeřník. Chtěla jsem se nechat i přebarvit, ale to jsem nakonec vzdala, protože když by mě mamka na Vánoce viděla, asi by jí kleplo.
Taky jsem se musela v
čera smát, když si Maya stěžovala na nepohodlí v uniformě. Mě připadají v pohodě. Pohodlné, slušivé a tak celkově…Mám ji ráda.
Ty jo a málem jsem se zapomněla zmínit o tom, jak nás zamknuli na famfrpálovém hřišti. Famfrpál, to je ta kouzelnická hra s míčema. Už jsem dřív o ní párkrát slyšela, ale moc jsem se o to nezajímala. Nebaví mě ani mudlovský fotbal, tak co...
No a jak to bylo s tím hřištěm...Šli jsme na tam na hodinu létání a měli jsme čekat uvnitř...Čekali jsme a čekali a nikde nikdo nebyl. Profesorka nepřišla. Když už jsme chtěli odejít, zjistili jsme, že někdo  nás musel zabouchnout, nebo já nevím, ale mříže, které uzavírají hrací plochu, nešlo otevřít. Lomcovali jsme jimi a křičeli, ale nic...Jak s eblížil večer, začalo se ochlazovat. Přeci jen už je pokročilý podzim.Klepali jsme se tam jako ratlíci a pobíhali po hřišti jen aby jsme se nějak zahřáli. 
Když jsme byli už opravdu zoufalí, mříže přece jen povolili..Nevím, jestli jsme celou dobu špatně otevírali, nebo jestli si z nás někdo dělal legraci, ale my jsme byli konečně volní. Dopajdali jsme, celí ztuhlí a prochladlí, do spolkym, kde jsme se střídali u hořícího krbu a libovali si, jaké je tam teplo.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář