4. zápis
Deníčku, tak už mám vše potřebné! Vážně! Byl to boj, ale stihla jsem to vše během dvou dnů,. Ani nevím, kde začít..!
Jako první jsem šla do banky. Vyplnila jsem formulář, jak mi mamka říkala a několikrát jsem si to zkontrolovala. Očividně jsem vyplnila vše správně, protože mi skřet za pultem dal klíček a nechal mě projít do útrob banky, kde se mě ujal jiný skřet. Naštěstí jsme nešli každý sám, ale ve skupince a tak jsem se toho skřeta tolik nebála. Když jsem viděla tu hromadu peněz, co mi tam naši nechala, připadala jsem si strašně bohatá. Nevěděla jsem, že skoro vše utratím za potřebné věci do školy. No co…
Z banky jsem zamířila hned k Ollivanderovi pro hůlku. To je přeci pro kouzelníka to nejdůležitější! Babička mi vždycky říkala „Amelie, až bdeš mít svou hůlku, nikdy ji nedávej z ruky. Měj ji vždy při sobě a nepůjčuj ji ani příteli. Je až moc cenná!“
Tak jsem tam stála tu dloooouhou řadu a dívala se na ostatní děti, jak odchází se svými hůlkami. Pak přišla řada na mě. Vyzkoušela jsem tři hůlky. Jedna byla hezčí než druhá, ale ani jedna mě neposlouchala. Pak jsem ale do ruky dostala tu pravou. Je 11 palců dlouhá z javorového dřeva a má v sobě blánu z dračího srdce. Moc se mi líbí a každou chvíli se na ni chodím koukat.
Po hlce jsem si šla ještě pro sadu učebnic, psacích potřeb a pro potřeby na vaření lektvarů. Kotlík je proklatě těžký a já si neumím představit, že s ním budu chodit někde po škole…
Drhý den jsem si vystála frontu na oblečení u paní Malkinové. Má tam tak krásné oblečení! A ty šaty..! Bohužel mi už nevyzbyly peníze, abch si ty krásně bálové šaty koupila…No co…Jestli bude nějaký ples, půjdu v tom, co mi dala mamka.
No a teď mám tedy všechno. Napsala jsem o tom domů, aby se rodiče nebáli. Vše jsem si ještě několikrát zkontrolovala a zítra už pojedeme do Bradavic. Lístek na vlak mám pečlivě schovaný v kapse batohu a už mohu vyrazit…
Já asi nedospím..!